>> switch to english version
English
úvod
Hledání | Strom | Hlavní strana | Vyhodnocovací zařízení | Komparátory | Stereokomparátory | Princip klasického stereokomparátoru

Princip klasického stereokomparátoru
Poslední modifikace: 2004-10-20 15:53:52
Stereokomparátor slouží k měření snímkových souřadnic; ty se na stereokomparátoru měří pouze na jednom (levém) snímku, druhý slouží k měření paralax.

Základní součástí komparátoru je vlastní tělo, na jehož horní části jsou umístěno vedení, po němž se pohybují hlavní saně ve směru snímkové souřadnice x´. Na nich jsou umístěny dva nosiče snímků, obyčejně otočné v malých mezích v rovině snímku (k´). Pravý nosič je ale umístěn na dalších křížových saních, které umožňují pohyb pravého snímku vůči levému v určitých mezích (slouží k měření paralax). Pozorovací systém je binokulární a používá zdánlivou prostorovou značku, která se skládá ze dvou optických členů (planparalelní destičky s vyrytou značkou) vložených do pozorovacího systému. Snímky se založí do nosičů a přibližně se dostředí. Pro utvoření stereovjemu je nutno provést iterativní orientace snímků v nosičích podle technologických pokynů výrobce.

Odečítání snímkových souřadnic se provádí nastavením zdánlivé měřické prostorové značky na určovaný bod. Pohyb ve směru souřadnice x´ je reprezentován pohybem hlavních saní, kolmo na něj ve směru z´ (nebo y´) obyčejně pohybem pozorovacího systému nebo jeho části nad nebo pod snímky. Pohybem pravého snímku na křížových saních se měří ve směru x´ horizontální paralaxy p a pohybem ve směru z´(y´) se měří vertikální paralaxy q. Schéma streokomparátoru


Vytisknout tuto stránku
Copyright © 2K5-2K12 Jiří Preisler & Petr Voldán | Připomínky zasílejte na jiri.preisler@fsv.cvut.cz | verze 1.2