>> switch to english version
English
úvod
Hledání | Strom | Hlavní strana | Vyhodnocovací zařízení | Překreslovač

Překreslovač
Poslední modifikace: 2004-10-20 14:17:14
Překreslovač Překreslovače byly vyráběny v malých sériích již od počátku století, dnes již se nepoužívají. Jedná se o poměrně složité opticko - mechanické zařízení, které provádí převod šikmého snímku na snímek svislý do požadovaného měřítka pomocí vlícovacího mapového podkladu. Konstruovány byly jako mohutné laboratorní přístroje podobné běžnému zvětšovacímu fotografickému přístroji, ovšem umožňující více stupňů volnosti. Nejjednodušší způsob překreslení snímku by bylo použití stejného objektivu jako při vlastním snímkování, což ovšem nelze zajistit, protože objektivy (zejména letecké) jsou zaostřeny na nekonečno a promítnutý snímek by nebyl ostrý. Proto je nutno použít jiného objektivu a odlišné ohniskové vzdálenosti fP a opticko - mechanicky zajistit plnění základních podmínek:

  • ostré zobrazení bodu (dáno čočkovou rovnicí)
  • dodržení ostrosti zobrazení v celé rovině i při naklonění průmětny (průsečnicová - Scheimpflugova podmínka): je nutno, aby se rovina snímku, rovina průmětny a střední rovina objektivu protínaly ve společné průsečnici.
Překreslení je formulováno existencí následujících nutných existenčních podmínek :

  • čočková rovnice
  • dodržení zvoleného zvětšení
  • sklon roviny snímku a roviny překreslovací
  • posun hlavního snímkového bodu H´o hodnotu (příčné) decentrace e
  • další decentrace q (podélná) ve směru průsečnice roviny snímku a překreslovací roviny
  • pootočení snímku ve vlastní rovině, aby sklon osy záběru byl orientován k průsečnici

Konstrukce překreslovače musí umožnit celkem pět nezávislých stupňů volnosti, které byly konstrukčně různě řešeny. Obecně překreslovače obsahovaly mechanická zařízení pro plnění matematických podmínek (ostré zobrazení a průsečnicová podmínka). Zařízení byla obyčejně páková (tzv. inverzory); po nastavení jedné hodnoty se další nastaví automaticky. Postup pro překreslení není složitý, je ale třeba alespoň elementární zkušenost. Základem je kvalitní vlícovací podklad na nesrážlivé čtvrtce s kontrastně zobrazenými minimálně čtyřmi vlícovacími body. Podklad se upevní na projekční desku, upraví se přibližně zvětšení a iterativně se provádí vlícovací proces, jehož základem je nutný náklon stolu; bez něho nelze obecné snímky správně rektifikovat (pouze v případě, že by šlo o naprosto přesné svislé snímky).


Vytisknout tuto stránku
Copyright © 2K5-2K12 Jiří Preisler & Petr Voldán | Připomínky zasílejte na jiri.preisler@fsv.cvut.cz | verze 1.2