Hledání | Strom | Hlavní strana | Projekt Peru | Expedice Nazca/Perú 2004

Expedice Nazca/Perú 2004
Poslední modifikace: 2008-06-03 12:33:47
Peru
Peru


Maria Reiche
Maria Reiche

Ukázka petroglyfu
Ukázka petroglyfu

Geoglyf - astronaut/rybář
Geoglyf - astronaut/rybář

Dobové vyobrazení chrámu Sechín J. C. Tellem
Dobové vyobrazení chrámu Sechín
V srpnu a září 2004 se uskutečnila německo-česká expedice Perú/Nasca 2004. Společná expedice byla výsledkem smlouvy o spolupráci, výměně studentů a pedagogů mezi HTW (Hochschul für Technik und Wirtschaft) Dresden (prof.Bernd Teichert) a ČVUT v Praze (Stavební fakulty,Dr.Pavelka). Cílem expedice bylo zejména měření podrobných a vlícovacích bodů metodou GPS na slavné planině Nazca, fotogrammetrická dokumentace vybraných geoglyfů, tvorba fotogrammetrické databáze petroglyfů (ryté obrazy v kamenech), astronomická měření a dokumentace vykopávek na dalších vybraných lokalitách.

V pořadí se jednalo již o 4.expedici, která navázala na tradici z německé strany. Drážďanská rodačka, Dr.Maria Reiche, se totiž významně zasloužila o ochranu kulturního dědictví a položila základy pro vědeckou interpretaci geoglyfů na plošině Nazca.

Je vhodné připomenout některé základní údaje geografické i historické. Plošina Nazca se nalézá asi 450km jižně od Limy, nedaleko pobřeží Tichého oceánu v nadmořské výšce asi 400-500m. Celá přímořská oblast západního pobřeží Jižní Ameriky od Patagonie až po Ekvádor je velmi suchá, rozkládají se zde relativně úzké pouštní oblasti, za kterými se zvedají strmé svahy hor. Za suchý ráz krajiny může zejména studený Humboldtův proud. Studený vzduch je nasáván nad pobřeží, kde se silně zahřívá, expanduje, stoupá vzhůru a vysušuje celou oblast. Nakonec se vrací nad oceán a cyklus se opakuje. I když se Perú nalézá těsně pod rovníkem, teplota vody dosahuje jen zhruba 16-17st.Celsia (tedy jako Balt). V určitých nepravidelných intervalech dochází k porušení tohoto stavu z nepříliš jasných důvodů, nastává tzv.jev El Niňo a i v pouštních oblastech velmi silně prší s velmi intenzivními erozními důsledky pro krajinu.
Planina Nazca (Pampa de Nazca) je rovinaté pouštní území v blízkosti města Nasca (cca 40tis.obyvatel). Jedná se o písčito-kamennou poušť se zvláštními klimatickými podmínkami. Poušť obsahuje pískový podklad, který je pokryt v některých místech téměř homogenní tenkou kamennou drtí hnědočervené barvy. Stačí odkrýt několik cm silnou vrstvu a dostanete se na velmi světlé podloží; to umožnilo vytvářet v těchto oblastech geoglyfy, které se díky místní neměnnosti klimatických podmínek dochovávají po dlouhou dobu. Za jejich postupnou destrukci je zodpovědný člověk (mechanická poškození automobily a neukázněnými turisty), ale i příroda (zejména jev El Niňo spojený s vodní erozí). Nutno podotknout, že geoglyfy nejsou jen unikátem na plošině Nazca, lze je najít v nedalekém okolí (Pampa de Palpa- plošiny Sacramento a San Ignacio) a jsou rozšířeny od jižního Ekvádoru po severní Chile. Světový věhlas a zápis do seznamu kulturního dědictví (UNESCO) se dočkala prozatím jen plošina Nazca, zejména díky neúnavné vědecké práci Dr.Marie Reiche; zcela určitě k tomu napomohla i popularizaci celé oblasti bestsellerem „Vzpomínky na budoucnost“ Ericha von Dënikena.

M.Reiche se dostala do Perú v roce 1932 jako domácí učitelka. V roce 1941 poprvé navštívila Nazcu společně s Paulem Kosokem. Její samostatná práce započala až v poválečném období. Od r.1946 do r.1985 se věnovala dokumentaci oblasti, konstrukčním technikám, popularizaci a ochraně této památky. Rozvinula astronomickou teorii vzniku a využívání geoglyfů, neboť řada linií má vztah k nebeským úkazům a tělesům. Její největší zásluha tkví především v ochraně celého území, které je již prakticky 30 let nepřístupné (za porušení hrozí až 5 let vězení) a dokumentaci. M.Reiche zemřela v r.1998 ve věku 95 let. V Perú je její jméno i práce velmi populární. S fascinující myšlenkou návštěvy mimozemské civilizace přišel Erich von Dëniken v roce 1968, podle které linie a obrazce byly určeny právě jim, protože rozpoznat kresby v poušti je možné prakticky jen ze vzduchu; tato líbivá teorie znamenala velký rozmach turistiky v oblasti, v Nasce je poměrně velké letiště pro malá letadla, která provádějí výlety nad pouští.

V r.1994 byla založena Asociace „Marie Reiche“ v Drážďanech a uskutečnila se 1. expedice Nazca; v r.1995 byl na HTW Dresden založen projekt Nazca a v letech 1996 a 2003 se uskutečnily další dvě expedice. Asociace „Marie Reiche“ je i v Perú, má svou pobočku v Nasce i v Limě. Správu oblasti má na starosti INC (památkový úřad).

Naše expedice se skládala z německé části (HTW Dresden a TFH Berlin, celkem 5 zaměstnanců a 11 studentů) a české části (František Vítek a Karel Pavelka). Perú je země, kde se příliš nespěchá a úřední aparát je velmi mocný; např.náš pobyt v Limě se protáhl o několik dnů jen z důvodu celních problémů s přístroji, které na expedici zadarmo laskavě zapůjčila firma Leica (totální stanice a 6 souprav GPS Leica 1200). Pro vlastní měření v poušti jsme opět čekali na velmi cenné povolení ke vstupu do zakázané oblasti - jít bez něj by znamenalo vážné problémy nebo vězení.
Vlastní práce spočívala zejména v zaměřování podrobných a vlícovacích bodů přímo v poušti; podrobné měření se provádělo u některých geoglyfů, vlícovací body sloužily pro leteckou fotogrammetrii (je třeba provést novou aerotriangulaci bloku cca 160 leteckých snímků v měřítku cca 1:10000) a dále pro snímky z družice Ikonos s rozlišením 1m. Vstup do pouště je dovolen pouze v obuvi bez vzorované podrážky a chodit lze výhradně v liniích, neboť každá stopa v poušti je patrná po mnoho let. Pohybovat se lze samozřejmě pouze pěšky. Zpočátku velmi zajímavá práce se stala po několika týdnech tvrdou prací: znamenalo to každý den brzo ráno vyrazit autobusem po pan-americké dálnici, která velmi necitelně protíná celou cennou Pampu de Nazca, v místě, kde se to líbilo řidiči po cca 20km vystoupit a 20-25km pochodovat po poušti bez orientačních bodů za teploty téměř 40st., kdy vám svítí Slunce téměř přesně nad hlavou. Denním „úlovkem“ bylo mnohdy jen několik zaměřených bodů. Pracovali jsme ve skupinách, jejich součinnost a plán práce bylo třeba velmi důkladně plánovat na každý den. Dále bylo třeba vytvořit referenční stanice, které by signálem pokrývaly celé území a ty samozřejmě celý den hlídat. Mimo vlastní měření GPS bylo cílem také získat fotogrammetrický materiál v podobě leteckých snímků, které by dokumentovaly vývoj poškození geoglyfů a dále vytvořit rozsáhlou databázi fotogrammetrických záznamů petroglyfů, které jsou na mnoha značně nepřístupných místech; cílem této práce je jejich porovnání a nalezení možné podobnosti s geoglyfy v poušti.

Petroglyfy jsou různých druhů a řada z nich je velmi primitivní – je velmi pravděpodobné, že vznikly dříve než geoglyfy. Určovat stáří a epochu, kdy geoglyfy i petroglyfy vznikly, je velmi problematické. Epoch i kultur je na území Perú mnoho, silně se ovlivňovaly, překrývaly a mísily se. Jak datovat, kdy někdo přenesl kamení z místa na místo? Datovat lze podle keramiky, organických zbytků a podobně. Jejich vazba s geoglyfy může být ale náhodná. Postupuje se tedy podle charakteristických znaků kreseb a předpokládaném trvání a rozsahu nejbližší kultury.

Geoglyfy v okolí Nazcy jsou často přisuzovány okolním kulturám Paracas a Nazca (200př.n.l-800n.l.). Zcela určitě nevznikly najednou; řada z nich se překrývá, nejstarší kresby jsou již téměř neviditelné. Obecně se jedná o tenké dlouhé linie, velké plochy ve tvaru obdélníků nebo trojúhelníků a kresby. Jejich účel je předmětem různých teorií. Nejpropracovanější se zdála teorie astronomická (Kosok,Reiche), kdy linie sloužily jako kalendář; u mnoha útvarů je astronomická orientace zjevná (např. západ Slunce za rovnodennosti). Nevysvětluje ale plošné útvary a také množství linií je příliš velké – tolik astronomických objektů nebylo možno sledovat nehledě na to, že linie jsou v noci téměř neviditelné a pokud svítí Měsíc, nejsou zase vidět další slabší objekty. Jestli kresby představovaly souhvězdí, těžko můžeme zjistit.
Trojúhelníky jako ukazatele podpovrchové vody vysvětluje poslední dobou velmi citovaná teorie D.Johnsona (1997); orientace i umístění štíhlých trojúhelníků souhlasí s geologickými zlomy. Dëniken zase považuje zejména protáhlé plošné útvary, velmi často obdélníky, za přistávací dráhy pro mimozemšťany. Není se čemu divit, při pohledu z letadla tak skutečně vypadají – přistávat bych na nich ale nechtěl – ze země vypadají zcela jinak. Zcela určitě mnoho z linií sloužilo jako cesty – spojují totiž významná místa a sídla. Existuje ještě i řada dalších teorií – od náboženství, přes předkolumbovské olympijské místo, umění až po pracovní terapii indiánů. Dle mého názoru nelze ale jedinou teorií vysvětlit přesný účel geoglyfů – jedná se o více pravděpodobných druhů využívání: kalendář a astronomie, zdroje vody a cesty.

Letecké snímkování jsme prováděli z letadla Cessna; můj požadavek, že nechci fotografovat přes okno z důvodu kvality obrazu a pokud možno kolmo k terénu, vyřešili na letišti velmi jednoduše – odmontovali mi část dveří. Řádně připoután a vykloněn z letadla jsem pořídil cca 250 snímků digitální zrcadlovkou Nikon D100. Nakonec – celou první světovou válku se fotografovalo stejně. Naštěstí po nás nikdo nestřílel.

Ve spolupráci s INC jsme za účelem dokumentace některých objektů dále navštívili významná archeologická naleziště. První naše zastavení bylo na rozsáhlých vykopávkách Chan-Chan u města Trujjilo. Chan-Chan je památka UNESCO, na seznamu světového dědictví je od roku 1986; původní osídlení bylo při řece Rio Mosche, odtud i název kultury Mosche (600-1100 n.l.); následovala kultura Chimů (900-1600 n.l.), v 16.stol.byla celá oblast pod nadvládou Inků. Chan-Chan je nesmírně rozlehlý areál, asi 20km2. Odkrytý a cenný je palác Tschudi, paláců je celkem devět. Okolí je ale nebezpečné pro turisty, rozvaliny jsou rozlehlé a chybí infrastruktura. Paláce mají až 10m vysoké zdi ze sušených cihel adobe nebo adobon (velká adobe). Hradby mají kamenný nebo zpevněný štěrkový základ. Obdobnou technikou byly stavěny i pyramidy. Známé pyramidové pole je v Túcume u města Chiclayo. Tucúme je malé městečko, proslavil ho Thor Heyrdahl při návštěvě v roce 1987 a dal podnět k vykopávkám, které financuje muzeum z Norska. Pyramidy jsou původně z kultury Lambayeque (700-1100n.l.), stavěly se ale celých 500 let. Od r.1375 bylo území pod vlivem kultury Chimú, od r.1470 zde byli Inkové.

Veškeré objekty jsou bohužel značně poničeny přívalovými dešti(jev El Niňo). Nepálené cihly jim nemohly odolat. Katastrofální přívaly vody, spojované s hněvem bohů, měly za následek úplné opuštění řady sídel; v sedimentech lze rozeznat a datovat hned několik těchto katastrof.

Zcela odlišnou památkou je Sechín, starověké sídlo u města Casma. Jeho počátky spadají do r. 1800 př.n.l. (datace pomocí zbytků organických kousků v hliněných cihlách). Později vznikla kolem kamenná hradba s výjimečnými ornamenty, které připomínají mayské památky. Místo obývalo několik civilizací a nakonec pravděpodobně zaniklo při katastrofálním El Niňu.

Unikátní památkou je město Chavín nedaleko známého horolezeckého centra Huaraz. Zříceniny jsou prý velmi staré, prý kolem r.1000př.n.l. Vlastní stavby jsou kamenné, obkladové kameny jsou vzorně opracované. Vykopávky se provádí od r.1919, záznamy o městě jsou ale již z počátku 17.století. V areálu je několik mohutných kamenných pyramid, připomínající stavby středoamerických kultur.

Ve všech případech jsme pořizovali poměrně jednoduchou technologií jednosnímkové fotogrammetrie rozsáhlé obrazové záznamy, které je nyní třeba utřídit a vyhodnotit. Vzhledem k tomu, že expedice byly pojaty jako univerzitní a nízkorozpočtové, pro zpracování většiny výsledků se využívají diplomové práce studentů a dále práce doktorandů. Na HTW Dresden je specializovaná webovská stránka, která se zabývá daným problémem (www.htw-dresden.de/nazca/). V nejbližší době přibude i odkaz na ČVUT, jelikož některé fotogrammetrické práce se budou řešit u nás.
vytisknuto ze stránek http://lfgm.fsv.cvut.cz
copyright ©2K5 Jiří Preisler, Laboratoř fotogrammetrie FSV ČVUT v Praze
platné ke dni 2008-06-03 12:33:47